Peruánský naháč
PERUÁNSKÝ NAHÁČ - Perro sin Pelo del Peru (pes bez srsti z Peru)
Skupina FCI 5
Země původu: Peru
Peruánský naháč a nebo také Orchidejový pes Inků je bezsrstý, štíhlý a elegantní pes, jehož vzezření signalizuje rychlost a sílu. Hlava je zašpičatělá s nevýrazným stopem. Oči mandlového tvaru, které mají být co nejtmavší, vyzařují inteligenci. Nůžkový skus je silný, občas se objeví chudozubost, která souvisí s lysostí.Ve vrhu se však rodí i štěňata osrstěná, která bývají plnochrupá. Tělo je hladké, jemné a příjemné na dotyk. Ocas je nízko nasazen, je dlouhý a sbíhá do jemné špičky. Barva může být jakákoliv.
V jeho domově - Peru - je k vidění jen velmi málo. Teprve před několika desítkami let byl dovezen do Spojených státu, kde se začalo s rozšiřováním chovu. Jméno Orchidejový pes Inků získal od keřů orchidejí, pod kterými Inkové tyto psy chránili před slunečním svitem. Na procházky chodili pouze při měsíčním světle.
Jsou to podivuhodní, okouzlující psi. Jejich dlouhé tlapky někdy používají téměř jako člověk ruce. Klepou s nimi na dveře, pokládají je lidem, které milují, okolo krku jako paže. Štěňata této rasy se rodí většinou růžová a teprve později se dobarvují. Mají také velkou podobnost s kojenci - cucají si tlapky a zvuky, které přitom vydávají jsou od dětských k nerozeznání. Když je člověk vezme do náruče, mazlí se hlavou a jeho rameny a spokojenost dávají najevo tóny, které jsou naprosto odlišné od zvukových projevů jiných plemen. Peruánci jsou veselí psi, kteří málo štěkají a v žádném případi nepatří do kotce. Své rodině jsou bezmezně oddáni. Pohybují se téměř bez námahy. Když se unaví, zbarvuje se jejich světlá kůže do růžova. U lidí téměř nikdy nevyvolávají žádné alergie.
Peruánský naháč je jedním ze tří uznávaných druhů bezsrstých psů. (mexický naháč a čínský chocholatý pes) a můžeme jej vidět ve třech velikostech (malý, střední, velký). Byl chován zhruba před 3000 lety Inky a patří k nejstarším psím rasám světa. Mnozí lidé se mylně domnívají, že tento pes byl uměle vyšlechtěn. Mnohé falešné a nepodložené informace podávají též i někteří ochránci zvířat. Ti totiž naháče považují za trápené ubohé tvory, kterým musí být neustále zima a díky chybění několika zubů se nemohou ani nakrmit. Nemyslím, že by na obhajobu peruánců bylo dobré tvrdit, že milují zimu. Byla to kultovní zvířata vydržovaná především šlechtou a měla výhradně společenský význam. Každý tedy jistě uzná, že tito psi nejsou vhodní k tahání saní, jako některá severská plemena. Je nutné ovšem připomenout, že v Peru bývají veliké teplotní rozdíly. Pes, který snáší přes den vysoké teploty nad nulou, musí v noci překonat teploty opačné. Jsou tedy zvyklí i na prudké sluneční záření, které milují (dle potřeby je možné kůži ošetřit opalovacím krémem) a v zimě zase vesele dovádějí ve snihu. Vždyť kolik denně potkáváme psů, kteří jsou oblečeni, přestože mají mnohokrát i velmi husté osrstění. Záleží tedy pouze na majiteli psa, zda svému miláčkovi na delší procházky nějaký obleček pořídí. Určitou výhodou pro tyto psy je jistě navíc fakt, že při vystavení většímu chladu se začnou znatelně třást a tím zvýší svuj krevní oběh, čímž stoupne jejich tělesná teplota.Také je třeba vysvětlit, zda může chybění několika zubů vadit psu během přijímání potravy. Tito psi jsou krmeni bez problémů jak suchým krmivem, tak konzervami i vařeným jídlem. Jako pochoutku si mohou dát třeba uzené vepřové ucho. Ochránci zvířat by měli především myslet na to, že peruánské naháče mohou mít ve většině případů i lidé s alergií, kteří v minulosti ztratili naději, že by někdy mohli chovat psa.
Jsou záhadní, zvláštní a na výstavách bývají obdivováni. Je škoda, že toto inteligentní a oddané plemeno je v poslední době poněkud opomíjené. Peruánského naháče nelze popsat, člověk jej musí vlastnit, aby mohl prožít štěstí, které mu tento pes může dát.
Další názvy pro peruánského naháče: Perro sin Pelo del Peru, Moonflower Dog, Perro Flora, Chien nu du Pérou, Peruanischer Nackthund, Peruvian Hairless Dog, Perunkarvatonkoira, Peruu Inca Orhideekoer, Inkade Orhideekoer, and Peruaanse Haarloze Hond, Peruvian Inca Orchid Dog, Peruansk Nakenhund.
Zpracováno podle zahraničních materiálů a převzato ze stránek chovatelské stanice Pazzda www.pazzda.com .
Standard FCI 4. 310/3.03.1997
Země původu: Peru
Datum publikace původního platného standardu: 31. 5. 1994
Využití: Společenský pes
Klasifikace FCI: skupina 5 - špicové a primitivní plemena, sekce 6 - primitivní plemena. Bez pracovní zkoušky.
Stručný přehled vývoje: Podle některých odborníků se tento pes do Peru dostal v době příchodu čínských přistěhovalců, krátce poté, kdy peruánský prezident Don Ramon Castilla uzákonil zrušení otroctví černochů. Jiní badatelé se naopak domnívají, že plemeno pochází z afrického kontinentu a do Peru se dostalo prostřednictvím nomádů, kteří do Ameriky přišli se svými naháči. Přítomnost těchto psů by bylo možné dále vysvětlit přistěhovalectvím lidí a jejich psů z Asie do Ameriky přes Beringův průliv. Vedle těchto všech domněnek však zatím existují určité důkazy jako např. zobrazení na keramice různých civilizací z doby před Inky (Vicus, Mochica, Chancay pod vlivem Thiahuanacoide, Chimu). Naháč v mnoha případech vytlačil pumu, hada či sokola - zejména a nejvýrazněji v kultuře Chancay. Z těchto zobrazení lze učinitzávěr, že naháč se objevil v průběhu archeologické epochy známé jako doba před Inky, to znamená mezi rokem 300 př.n.l. a 1400 n.l.
Celkový vzhled: Jedná se o elegantního a štíhlého psa, jehož vzhled vyjadřuje půvab, sílu a harmonii. Peruánský naháč nikdy nesmí vypadat mohutně. Základním rysem plemene je chybějící srst na celém těle. Další zvláštností je téměř vždy neúplný chrup. Peuánský naháč má ušlechtilou povahu, je velice oddaný své rodině, vůči cizím lidem se chová rezervovaně. Je čilý, bystrý a dobře hlídá.
Důležité tělesné proporce:
Kohoutková výška v poměru k délce těla: 1:1, (U fen může být tělo mírně delší než u psů.)
Chování/povaha: Ušlechtilý, oddaný své rodině, přitom čilý a bystrý, k cizím lidem se chová nedůvěřivě a ostražitě.
Hlava: Lupoidní forma.
Lebeční část:
Lebka: Běžně stavěná lebka, ortoidní (horní linie mordy a lebky jsou rovnoběžné), slabá divergence (rozbíhavost) je přípustná. lebka je při pohledu shora široká, hlava se směrem k nosu zužuje. Nadočnicové oblouky jsou středně vyvinuté, týlní hrbol je slabě vyjádřený.
Stop: Čelní sklon (stop) je málo vyjádřen (zhruba 140°).
Obličejová část:
Nosní houba: Barva nosní houby musí být v souladu s různými barvami kůže.
Morda: Horní linie je při pohledu zboku rovná.
Pysky: Musí být pokud možno co nejnapjatější a musí přiléhat k dásním.
Líce: Normálně vyvinuté, spodní čelist je málo vyvinutá.
Chrup: Řezáky vykazují nůžkový skus a tesáky jsou normálně vyvinuté. Absence jednoho nebo všech premolárů či molárů je přípustná.
Oči: S bystrým a inteligentním výrazem. Oči musí být středně veliké, lehce mandlového tvaru, nesmějí být vsazené ani příliš hluboko, ani nesmějí vystupovat, musí být posazené stejně a rovnoměrně, to znamená ani příliš blízko, ani příliš daleko od sebe. Barva očí může být různá - od černé přes všechny odstíny hnědé po žlutou, barva však musí být v souladu(ladit) s barvou kůže. Obě oči musí mít v každém případě stejnou barvu. Barva očních víček sahá od černé po růžovou, kterou mohou mít psi se světlým obličejem. Světlé barvy a růžová barva jsou přípustné, nikoli však žádoucí.
Uši: Uši musí být při upoutání pozornosti psa vztyčené, v klidu jsou naopak položeny dozadu. Uši jsou středně dlouhé, v místě nasazení široké, postupně se zužují směrem ke konečkům tvořeným téměř do špičky. Nasazení ucha začíná na horní oblasti lebky a končí po straně a šikmo. Ve vztyčeném postavení tvoří osa uší úhel zhruba 90°.
Krk:
Horní linie: Vyklenutá (konvexní).
Délka: Zhruba stejné délky jako hlava.
Forma: Přibližně tvar komolého kuželu, krk je pružný a dobře osvalený.
Kůže: Tenká, hladká a pružná, dobře přiléhá k spojivkové tkáni, bez laloku.
Tělo: Proporce normální.
Vrchní linie: Rovná, ačkoli někteří jedinci vykazují v oblasti hřbetu a beder konvexní klenutí, které se ztrácí ve výši zádě.
Kohoutek: Málo zdůrazněný.
Hřbet: Vrchní linie rovná, po obou stranách se často objevuje dobře vyvinuté osvalení hřbetu, které konvexně sahá až k bedrům.
Bedra: Silná a dobře osvalená, délka beder činí zhruba 1/5 kohoutkové výšky.
Záď: Horní linie je mírně konvexní, úhel jejího sklonu k horizontále činí zhruba 40°. Pevná a svalnatá stavba zádě zajišťuje dobrý posun vycházející z pánevních končetin.
Hrudník: Při pohledu zepředu musí hrudník vykazovat dobrou, nikoli však přehnanou šířku. hrudní sahá téměř až k loktům, žebra musí být mírně klenutá, nikdy plochá. Při měření v oblasti za lokty musí objem hrudník převyšovat kohoutkovou výšku zhruba o 18%.
Spodní linie: Spodní linie opisuje elegantní a dobře zdůrazněnou křivku, která vychází ze spodní části hrudníku a stoupá podél řádně, nikoli však přehnaně vtaženého břicha.
Ocas: Hluboko nasazený, v místě nasazení silný /tlustý/ ocas se směrem ke špičce zužuje. Vzhrušený pes smí ocas nosit zahnutý nad hřbetní linií, ocas se však nikdy nesmí stočit. V klidu ocas spadá dolů a na konci vykazuje mírné zahnutí směrem nahoru, někdy je ocas vtažen pod břicho. Svou délkou dosahuje téměř ke hleznům. Ocas nesmí být kupírovaný.
Končetiny:
Hrudní končetiny: Dobře postavené pod tělo, při pohledu zepředu jsou naprosto svislé, lokty nejsou vytočené. Úhel mezi lopatkou a pažní kostí se pohybuje mezi 100°a 110°. Úhel, který svírá nárt s vertikálami, činí 15°až 20°. Tlapy jsou polodlouhé a podobají se zaječí tlapě. Polštářky jsou silné a odolné proti horku, kůže mezi prsty je dobře vyvinutá. U černých psů se preferují černé drápy, světlejší psi mají světlé drápy.
Pánevní končetiny: Svaly jsou oblé a pružné, křivka hýždí výrazně vystupuje. Úhel mezi pánevní kostí a kostí stehenní se pohybuje mezi 120°a 130°, úhel mezi stehenní kostí a kostí holenní musí činit 140°. Tlapy na zadních nohou mají stejnou stavbu a strukturu jako přední tlapy. Pánevní končetiny musí při pohledu zezadu stát kolmo. Paspárky je nutno odstranit.
Pohyb: Představitelé tohoto plemene se vzhledem k výše popsanému úhlení a struktuře končetin pohybují spíše krátkým, avšak rychlým krokem, zároveň však pružně a hladce.
Kůže: Kůže má být na celém povrchu těla hladká a pružná (elastická), na hlavě a kolem očí a tváří se však může tvořit několik okrouhlých, téměř koncentrických (soustředných) čar.
Bylo zjištěno, že vnitřní i vnější teplota těchto psů přesně odpovídá představitelům jiných plemen. Absence srsti vede k okamžitému a přímému odvodu tepla, zatímco u psů se srstí je teplo odváděno přes srst pomocí přirozené cirkulace vzduchu.
Srst:
Osrstění: Srst musí chybět, aby bylo učiněno zadost názvu "naháč". Povoleny jsou určité zbytky srsti na hlavě a koncích končetin a ocasu a někdy několik chlupů na hřbetě.
Barva: Zbarvení může sahat od černé u černých psů, přes břidlicově černou, sloní černou, modročernou, všechny odstíny šedé, tmavě hnědou až po světle plavou. Všechna tato zbarvení mohou být jednobarevná nebo s růžovými skvrnami na kterémkoli místě těla.
Výška a hmotnost:
Psi a feny se vyskytují ve třech velikostech:
malá: od 25 do 40 cm
střední: od 40 do 50 cm
velká: od 50 do 65 cm
Hmotnost je u psů a fen poměrná k výšce:
malá: od 4 do 8 kg
střední: od 8 do 12 kg
velká: od 12 do 23 kg
Vady:
Jakákoli odchylka od výše uvedených požadavků musí být považována za vadu, jejíž hodnocení by mělo být přímo úměrné stupni odchylky.
- Paspárky na zadních končetinách.
- Polovztyčené uši.
Vylučující vady:
- Nadměrné množství srsti na místech povolených standardem.
- Srst na místech, která nejsou povolena standardem.
- Albinismus.
- Svěšené uši nebo kupírované uši.
- Vrozená absence ocasu, krátký nebo amputovaný ocas.
- Předkus nebo podkus.
Poznámka: Psi musí vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.